Vítá Vás ochotnický spolek Bučovičtí Výtečníci!

Gabrielu Sehnalíkovou znám již delší dobu a je jedním z lidí, které vždy rád vidím. V našem divadelním spolku je jednou z nejdůležitějších osob, a to přímo režisérkou. Proto naši sérii krátkých rozhovorů nejen o divadle začneme právě s ní.

Co Ti v poslední době udělalo největší radost?

Abych pravdu řekla, když jsem si přečetla otázky, které jsi mi poslal a na které bych měla odpovědět, nad touto jsem přemýšlela nejdéle. Zprvu mě nic „velkolepého“ nenapadalo. Můj život je vlastně celkem všední s dlouhou řadou povinností a příkazů, té radosti v něm není až zas tolik, kolik bych si třeba přála, ale copak žije člověk jen pro velké radosti? Stačí i drobnosti, a když jsem se nad tím v klidu zamyslela, přišla jsem na celou řadu drobných radostí – třeba to, že mám zdravé děti, že mám ještě oba rodiče, nový konferenční stůl do obýváku od p. Klimeše, že jsem se letos po velmi dlouhé době vypravila na fialky a těším se, až se vypravím na konvalinky, že některé z dětí přinese jedničku. A určitě by se našlo těch „drobných radostí“, které vlastně drobné nejsou, víc.  

Máš nějakou vysněnou roli, kterou by si chtěla hrát, přip. hru, kterou by jsi chtěla režírovat?

Moje ambice nikdy nebyla za každou cenu hrát – pro mě to až taková vzácnost není, dost se nazastupuju za herce, kteří občas chybějí na zkouškách, většinou si v každém představení zahraju aspoň v komparsu, spíš jsem do toho založit divadlo šla proto, abych dala dohromady partu lidí, které bude spojovat zájem o divadlo a hraní, kteří budou pro věc zapálení, kterým bude záležet na tom, aby tradice ochotnického divadla, které má v Bučovicích tradici od r. 1870, pokračovala i nadále. A kterou hru bych si chtěla zrežírovat? Nějakou „konverzačku“ s malým obsazením. Anebo zas něco, co si napíšeme sami, Jirko?  

Které představení Tě v poslední době nejvíc zaujalo?

Abych pravdu řekla, v poslední době jsem se do divadla nedostala, naposledy jsem byla loni na podzim na ochotnické festivalu a předtím v Boleradicích na operetě Cikánský baron, která byla velmi výpravně zpracovaná i výborně zahraná, dokonce s „živou“ cimbálkou. A v televizi jsem naposledy shlédla na dvojce představení Hrdý Budžes s Bárou Hrzánovou

v hlavní roli.

Jak budeš v létě relaxovat?

Na klasickou dovolenou asi nepojedu, spíš si to užiju s dětma stylem – nějaký výlet po okolí, návštěva koupaliště, výlety na kole. A taky máme s kamarádkou a jejími kluky naplánovaný „výměnný víkendový pobyt“ – ona se svými syny přijede na jeden víkend k nám a pak my na oplátku k nim. Provozujeme to tak již několik let k naprosté spokojenosti nás maminek i dětí.

Letos chystáš další ročník bučovských hodů. Na co nás nalákáš?

Už se začalo s přípravami na II. ročník bučovických hodů, jsme sice teprve na začátku, takže by se moc prozrazovat nemělo, ale snad nic nepokazím, když řeknu, že letos bych chtěla nacvičovat nejen s dospělými, ale především s dětmi nějaké jednoduché předtančení na notičku lidových písniček. A pokud se mezi dětmi vyskytne odvážlivec, který by si chtěl sám na celé náměstí zazpívat sólo, budu jen ráda. Takže tímto se obracím na Vás všechny, malé i velké, jste mezi nás srdečně zváni – každý pátek v 18 hod. v sále Katolického domu. 

Pěkné prožití svátků jara všem přeje Gabriela Sehnalíková